After rain

5. dubna 2010 v 17:26 | Keff |  Photos
Všimla jsem si, že jsem sem ještě žádný fotky nedávala, takže:
1.neumím fotit, bohužel. Ale docela mě to baví.. Proč to chci dávat sem? Jednoduše - mohla bys si to jen ukládat do notebooku, ale v tom bordelu bych to taky nemusela najít :D A vy to přece můžete ignorovat :)
2. tohle bylo focený mobilem, foťák si zjevně někdo vypůjčil.. :/ Takže se radši ani nedívejte na tu NEkvalitu. A ani jsem to neupravovala.. Komu by se chtělo, že

Když to shrnem, neumí fotit ani můj mobil ani já :D Kritizovat ani nemusíte, vidím to že to stojí za nic. Ale pokud chcete, zakazovat vím to nebudu


01

02

03
05
 

Smile, smile

3. dubna 2010 v 22:40 | Keff |  Diary
Dneska ráno jsem se vzbudila a umínila jsem si, že budu mít fajn den. A tak jsem ho i měla. 
Už jenom to, jak bylo krásně, to slunce mi zvedlo náladu. V zimě jsem umírala... Miluju jaro. To teplo, to Slunce, tu vůni, tu zelenou, ty pupeny, květiny a já nevím co ještě.
Ráno jsem stoupla na váhu a byla jsem o celý kilo lehčí než včera! Je mi jasný, že je to nějakej výkyv, ale doufám, že o něco lehčí přecejenom jsem. Celý dopoledne až do dvou hodin jsem vařila oběd/pomáhala mámě/hlídala brášku. Oběd se mi povedl, byl výbornej. /Dušenej pangasius se zeleninou a jasmínovou rýží/ A bráška je prostě kouzelnej. Sluníčko. Jeho úsměv je jedna z nejlepších, nejhezčích a nejveselejších věcí mých dnů. Většinou je to on, kdo vymaní úsměv i na mé tváři. Je mu 10 měsíců a je to to nejlepší, nejkrásnější a nejchytřejší dítě na světě. Nevymlouvat.
Odpoledne v Ikei jsem si vybavovala svůj domeček. Ve snu. Ale vážně, když jsem chodila mezi tím krásným nábytkem, doplňkama a dekoracema, strašně jsem si přála, aby jsme co nejdřív postavili/koupili dům. Už to tady nemůžu vydržet. Potřebuju svůj krásnej pokojíček, kde budou jenom moje věci a kde budu mít krásně uklizeno. (příležitostně.)
Koupila jsem si krásnou malou termosku. Přesně takovou, jakou jsem chtěla. Konečně budu ve škole popíjet teplej čaj nebo kafe. To bude velkej problém s rozhodováním, ale myslím že čaj stejně vyhraje. Kafe moc nehydratuje, že. 
Nevím jak se to stalo, ale domů jsme přijeli až o půl deváté. Byla jsem docela unavená (ani nevím z čeho), ale stejně jsem musela ještě aspoň trochu uklidit.
Nevím, jestli ten článek zní tak, jak jsem chtěla, ale dneska jsem měla strašně optimistickou náladu.
Jediný, co teď chci, je se dobře vyspat. :)

usmívající se Keff

Still alive

2. dubna 2010 v 11:59 | Keff |  Diary
Abych trochu vysvětlila předchozí zmatky... co se týče žil to bylo chvilkový, nemám je vystouplý pořád, i když vidět mi jdou. Nevím, čím to bylo. Ale už je to jedno.
A ne, nemám 172 cm a 45kilo. Nejsem ani obézní. Mám spíš docela normálně oplácanou postavu... Chci být hubená, ale nechci tím umírat. 
Asi před dvěma lety, když jsem vážila 46kilo (byla jsem od dětství přírodně hubená..) mi můj "otec" zakazoval čokoládu, abych netloustla. Ten člověk ve mě probudil hodně věcí a většina z nich je špatných. Neříkám, že kvůli němu jsem cvok, ale poskytl mi k tomu fajn základy. Myslím, že už jenom nenávist, opravdová nenávist k člověku je špatná. Chtěla bych se "osvobodit"a přestat nenávidět, vím že nenávist je mi k ničemu. Podle mě je to jed. Ale neumím přestat. Možná kdyby to nebyl můj otec vykašlu se na to nenávidět někoho, kdo mě ničí nebo mi dává záminky se ničit. Ale o to víc, že to je člověk na kterýho bych se snad měla moct spolehnout a kterej by mě měl milovat, o to víc to nejde. Lidi si myslí, že když říkám, že už na to nemyslím, protože vím, že to nemá cenu, že mluvím pravdu. Pravda je to, že v mysli mám pořád někde vzadu "jsem ta, která nestojí vlastnímu otci ani za to, aby ji znal". Možná s tím budu muset žít napořád.
Pokaždý, když napíšu, řeknu nebo jenom pomyslím na "otec" dělá se mi špatně. Já nemám otce. Ten člověk není můj otec.
Nevím, proč o tom píšu. Nechtěla jsem. Doufám, že to je na dlouhou dobu poslední článek o něm...

Poslední dobou mi chybí psát články. Bezvýznamý bezpoitní proudy myšlenek, který chtěj ven.
Asi tu teď budu častějc.