Nikdy Nezapomenu

15. července 2009 v 20:16 | Keff |  Stories
Už je to dávno, co jsem to psala. Ale dneska jsem to našla... a nějak na to mám náladu... Připomíná mi to spoustu věcí z mojí minulosti. Právě takový, na který nikdy nezapomenu.....

Nikdy nezapomenu na dny, kdy jsem vstávala s úsměvem na tváři. Tehdy tam úsměv býval pořád.
Usínala jsem s ním, usmívala jsem se ve snech, přes celý den. Na mých rtech byl neustále ten skopojený úsměv. Přišla jsem do školy, a každý den mi strašně dlouho trvalo, než jsem se pozdravila se všemi svými kamarády, bylo jich totiž tolik.. Tolik lidí mě mělo rádo. Ale já jsem měla vždycky nejradši vás dva. V hodinách jsme se taky neustále smáli. Jediné, co nám dělalo starost bylo, aaby jsme se ani na chvíli nenudili. Ze školy jsme skoro utíkali, když jsme došli domů, pozdravili jsme se s rodinou, sdělili jim své zážitky a postěžovali na nudné učitele, napsali jsme si úkoly a pak už jsme zase spěchali ven. Povídali jsme si, dělali jsme blbiny, smáli jsme se. Slunce zapadalo a my zase běželi domů. Potom přišli prázdniny. Každý den jsme chodili na koupaliště a tam jsme zase dělali blbiny, celé dny jsme si užívali krásného léta a slunce. Svěřovali jsme si svá tajemství, i když malicherná, probírali jsme naše nicotné problémy, jestli to vůbec problémy byly a byli jsme šťastní. S jistotou, a všichni tři. Když jsme my tři byli spolu, nebylo nic, co by nám zkazilo naše štěstí, nic, co by nám vzalo úsměv. Ale pak se to stalo. Zamilovala jsem se do tebe. A pak už jsme nikdy nebyli tři. Na Erika jsme zapoměli, odkopli jsme ho a byli jsme spolu jenom my dva. My jsme pořád byli šťastní, ale Erik už ne. My jsme mysleli jen na sebe a na svou lásku a on se nám do našeho "dokonalého" života prostě nehodil. Jak jsme mu to jen mohli udělat.. Potom jsme už absolutně pohřbili i štěstí nás dvou. Strašně jsme se pohádali, a už nikdy jsme se nechtěli vidět. Každý vztah jednou zkončí. Erik, ten už nás taky nikdy nechtěl vidět, po tom, co jsme mu udělali. Všichni jsme spolehlivě věděli, že už nikdy nebude to "my tři", bez kterého jsme si kdysi neuměli představit život. Každý jsme začli žít zvlášť svůj život. Naše světy, které byly dřív spojeny v jediný, se nenávratně oddělili, a naše naivita a radost zmizela. Vím, že už nikdy nezažiju něco takového, už nikdy mi s nikým
nebude tak, jako s vámi. Pláču, protože už to skončilo, ale jsem ráda, že se to stalo. A jsem si jistá, že i vy, když jste někdy sami, vzpomínáte jako já, jaké to bylo. Vím, že vám vzpomínky na tohle období našich životů vhání do očí slzy, a přemýšlíte, jaké by to bylo, kdyby jsme se nerozdělili. Vím, že nikdo z nás nechce zapomenout, protože to bylo to nejúžasnější, co v životě můžete prožít. Teď si žijeme ve svých ponurých světech, a víme příliš, než abychom se mohli naprosto upřímě radovat. A tak si hledáme ty nejmalichernější důvody, k těm nejmenším úsměvům. A já bych vám tolik chtěla říct, že na tohle nikdy nezapomenu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Carol Liimatainen ★ Carol Liimatainen ★ | Web | 15. července 2009 v 20:22 | Reagovat

Jo, myslim, že v solidnim knihkupectví by jí určitě mýt měli, kdyžtak se dá sehnat po internetu, v knihkupetstvích v Praze je ale na 100 %

2 Fallen Fallen | Web | 15. července 2009 v 21:57 | Reagovat

je to zvláštní vzpomínat...někdy to dost bolí jak určitě víš...

3 Porcelain Porcelain | Web | 15. července 2009 v 23:41 | Reagovat

dávne časi... to poznám, zažívala som to isté, presne to. Lenže, život ide dalej.. stále príde čosi čo nám úsmev hodí na tvár a príde i to, čo nám ho vždy vezme a vnorí nám slzy. Osud... je pekne spomenut si a nenadavt pritom, priznat si vlastné chyby ;) pekne napísany článok a o to viac krásne zaritá úprimnost... ;)
možno to takto malo byt, možno sa všetko urovná... len to nechat bežať ako má a ono to pojde ako má..

4 Kayel (původní Fallen) Kayel (původní Fallen) | Web | 15. července 2009 v 23:44 | Reagovat

aby ses nelekla Keff...taky sem něco změnila...nebo spíš někdo to zněnil tím, co udělal a já díky tomu našla samu sebe...

5 Lintu Lintu | Web | 16. července 2009 v 9:15 | Reagovat

Je těžké vzpomínat na ty krásné časy, když už se nedají vrátit. Ale buď ráda že máš alespoň na co vzpomínat.

6 suave_angel suave_angel | Web | 18. července 2009 v 16:50 | Reagovat

Vzpominky, jsou neco tak krasneho. A ty jsi to tak krasne napsala... Detstvi je cast meho zivota, kam se vracim ve snech a mich pranich...

7 terulienk@ terulienk@ | Web | 31. října 2009 v 18:57 | Reagovat

Myslím,že som to už na tvojom blogu niekedy čítala...a vždy mi to pripadalo ako sen,nieviem...niečo čo sa nestáva...niečo čo by sa stať nemalo...ako zlý sen...
P.S. Môžem ťa znovu zahrnúť medzi svoje spriatelené blogy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.