Srpen 2009

Nesnaž se předstírat víru.

23. srpna 2009 v 14:46 | Keff |  Diary
Přijde den, kdy se probudíš, a víš,
víš, že tohle je jen chabej pokus, kterej jsi zkazil.
Hledáš tlačítko "restart", ale nikde ho nenacházíš.
Možná, že kdybys mohl znovu začít,
jinak bys žil.
Chodíš teď po světe, a hledáš, cos vlastně zkazil.
Proč hledat staré chyby,
myslíš snad, že bys je napravil?
Myslíš, že zvládl bys žít líp?
Kde jsou ty krásy života, o kterých v knihách se píše?
Kde jsou ty ráje a snové říše?
Dívej se před sebe, jestli to zvládneš.
Jestli zvládneš dívat se do té temné propasti.
Protože to do ní se řítíš.


Žene tě droga, žene tě do života a zároveň do hrobu...

17. srpna 2009 v 18:05 | Keff |  Diary
......

Podívej se mi do očí
a řekni - co vidíš?
Co tě žene k životu, kvůli čemu žiješ?
Pro co každý den vstáváš?
Nepoložili jste si tu otázku? Jaká je odpověď? Já tu svou nemám. Prostě...nevím.
Člověk přece potřebuje mít něco, pro co opravdu žije...
Někdy vám to prostě přeleze přes hlavu, a vy potom z tý postele fakt nevstanete. Cítíte se slabí, unavení, absolutně vyčerpaní. Vrcholnej výdej energie je dojít na záchod. Říkáte si, co se to kurva děje, a po půl roce to zjistíte.
Sakra, o tomhle jsem vůbec psát nechtěla. Už vlastně nevím o čem. Jaká je vaše odpověď? Pro co ráno každej den vstáváte?
A sakra proč se lidi dívají na feťáky s odporem? Proč před nima zavíraj oči? Neměli by! Je to ukázka toho, co dělá společnost, jakej je život. Dají se před tím zavřít oči? Myslím že ne. Rozhodně ne. Asi by tak neskončili, kdyby se k nim všichni chovali hezky, a taky kdyby ostatní nezavírali oči i předtím, jak je jednoduchý se k jakékoliv droze dostat. (A ted můžeme úplně vynechat trávu..)
Kdo jim pomůže, sakra? Je tak jednoduchý do toho spadnout... A s tím vám ochotně pomůže spoustu lidí. Ale kdo vám pomůže ven?
Jo, nemám ráda společnost a systém. Ale.. Nemám v tomhle pravdu?

Zase jeden velmi smysluplný

13. srpna 2009 v 16:36 | Keff |  Diary
Ach, ano. Přiznávám, že tenhle blog děsně zanedbávám. Chudák blog, zjevně by si zasloužil lepšího majitele. No, co už? Nic.
Takže... Abych se dostala k věci, hodlám se vrátit. Muhaha. Doufám, že se mi to povede. Čas bych měla mít, nálada by byla, a jestli mi úplně neklekne notebook (A to ho nemám ani půl roku, proklatě!) tak bych se blogu chtěla vážně věnovat (tak nějak v mezích).
Ale zatím to tu stejně (téměř) nikdo nečte, takže se snad nemá kdo divit, jestli to nedodržím.
No.
Žiju si, tak nějak, řekla bych, že zajímavě a neříkám, že není na co si stěžovat. Jen, že stěžování vám stejně nepomůže. No blá blá. Jelikož se necítím na to, psát sem svoje zážitky, kterých mám mimochodem poloplnou hlavu, napadlo mě, že sem můžu napsat něco o sobě. Totiž, ne že by to někoho mělo zajímat. Ale snad mi to pomůže víc se poznat. (Možná?)
Mé srdce se cítí zmatené. Samo sebou, nebo snad tím, co se děje? Nebo snad obojím?
Oh, měla bych říct, že se těším, až prázdniny skončí. (A teĎ přichází překvapené ÓóÓ!!)
No.. Prostě jsem udělala menší prušvih, tak si ty prázdniny už moc neužívám. Taky mě vůbec nebaví to neustálý balení věcí. Už abych byla přestěhována! A taky, když je školní rok, VŽDYCKY mám peníze. Co se týče prázdnin? Skoro NIKDY je nemám. Bez peněz se docela špatně někam jezdí, docela špatně se lidi zvou na panáka, a především, bez peněz se těžko shání moje milovaný, kouzelný tyčinky luxusní značky Lucky Strike.
Tak.
Víte, zjistila jsem, že svým způsobem mám tu školu i ráda. Týden má pak nějaký řád. (Sakra, to má být důvod? Nesnáším řády a pravidla!) Důvod bude asi v tom, že když člověk chodí do školy, není doma. A nikdo mu nemůže zakázat z domu odejít. Ha.
Nebo mě možná baví tam tak sedět a pozorovat lidi. Některým se tiše smát, některé i obdivovat.
Zvláštní... Stejně pořád nechápu, kvůli čemu do té školy chci.
Těžko říct. Tak se loučím, omlouvám se za značnou nekvalitu článku.

Zase brzo
Keff