Žiju teď skutečně zvláštně. Problémy? Škola? Rodina? To všechno jde tak nějak mimo mě.Ale nežiju v bublině, ne. Otřáslo to se mnou. Všechny ty události... Už hodně dlouho se nestíhám vzpamatovat. Člověk si myslí, že už něco zvládnul, ale ne. Jen si to založil do koutku duše a držel to zakryté, aby to neviděl. Ale ono se to jednou vrátí zase v plné síle.
Nebo byl až do teď v šoku?
Stalo se to 20.července tohoto roku. O pár dní, možná o jediný, jsem si to uvědomila.
A co teď? Je 11.září a já kvůli němu ještě pořád pláču.
Co víc, od toho dne se stalo tolik dalších věcí.
Všechno je teď tak nějak jiný.
Píšu. Ano, zase píšu. tentokrát mi to jde mnohem líp než jindy. Mám o čem psát a jsem v dobrým rozpoložení. Nespěchám na to, a až to dokončí, objeví se to na druhém blogu.
Snad to dokončím.
A teď mizím, zase zpátky do světa knihy, co mě pohltila a dostala z tohodle podělanýho světa.

Aspoň někdo....