V noci mi bylo na blití ze mě samé. Chtělo se mi řvát,chtělo se mi nepromluvit.
Dobrala jsem se ke spánku.
Procitala jsem pomalu, nechtěla jsem. Nechtěla jsem se probudit, nechtěla jsem procitnout, chtěla jsem zůstat spát. Navždy.
I lay as this sacrifice to this unholy altar
The evil inside Satan; Satan sit and watch me die
Demented screams, tortured beings,
where's your hope,
where's your smile, there was none
Už toho mám dost. Nepřetržitý řetězec deprimace, někdy je trochu líp a někdy zase o moc hůř, ale nikdy se z toho nedostanu úplně. Co s tím sakra? Modlit se ku všemocnému Bohu a doufat že mi odpustí? Ha. .
Cítím se střízlivá, tak strašně a tak ostře jako bych vnímala všechno. Ale zároveň se cítím absolutně mimo. Ale asi ne dost.
Nemůžu zaspat celej život. A to mě štve, potřebuju nějak sakra ven.
Abych zhrnula tenhle nesmyslej článek - zkrátka mám pocit že je všechno, s laskavym prominutim "Nejvyššího" - v prdeli.




