Probuzení
29. listopadu 2009 v 12:39 | Keff | DiaryKomentáře
Vlastne ani neviem co ta trapi a zoziera tvoje vnutro,ale mozno by to chcelo prestat mysliet vzletne a pozriet sa na cely problem relativne pragmaticky.Rada by som ti pomohla,ani nevies ako...pretoze mozno mas ,,iba,, depresiu(davam to do uvodzoviek,pretoze slovo IBA sa sem proste nejako nehodi) a stacila by ti lekarska pomoc..a mozno je naozaj svet okoloteba strasny...a posielam ti nadej,viem je to na hovno...ale ajtak :)
neni to na nom ale na nas ako žijeme... on sa len díva na naše životy... a možno občas zasiahne...
depresie sa daju prekonat, pokial si dá človek facku... pokial to nedokáže musi mu dat facku niekto iný, tým že mu otvorí oči... všetko nieje tak zlé ako sa na to dívame
máme na vybranou jen mezi dvěma způsoby: bdění nebo spánek, dokonce věčný...
proč krucinál není ještě nějaká třetí možnost? :DDD
Tak to s tebou jednoduše souhlasím :(
K tomu že to dlouho nevyrdžím. Nikdy jsem si nepřipadal povrchní. Ale když na tebe ze všech stran koukají ty hezké tváře...Ta dokonalost. Připadám si tak hrozně. Protože ve škole jsem podprůměrná. A ještě k tomu ošklivka. Ve škole jsem taková trojce, žádný velký kamarádky ale prostě aspoň někdo s kým to tam můžeš přežít. No a jedna je chytrá - né nějak krásná ale taková normální. Druhá je hezká ale učení je špatné. No a já? Přece ta nejhorší kobinace. Škaredá a hloupá. Zní to pesimisticky. Ale já taková jsem. Povahu bohužel soudit nemohu....
Prostě mi to poslední dobou srašně vadí a mám z toho špatný pocit. Jak to že jsou všichni tak hezcí, někteří přímo dokonalí. To zjištění mě pokaždý zasáhne a mé sebevědomí s esnižuje. Jistě že záleží na povaze. Ale když se na sebe nechci koukat. Jak mám najít nějaou tu zpřízněnou duši. Potkala bys mě a ani bys sis mě nevšimla. Natož abys ses dvakrát ohlédla. Nechci být dokonalá. Ale ne mě už není nic hezkého. Ať se mě zeptáš jestli na mě není hezký můj velký nos, či hrozná pusa. Nebo snad převislé očka? ANi to tělo není hezké.
MOžná jsem ale jen opravdu "blblá" a nevím co tu píši. Ale prpstě úřišlo období kdy mi je to opravdu líto. A je jasné že jsem s emohla narodit alespoň chytřejší.
MOžná jsem tě teť zklamala, ale myslím si že každý má někdy tento pocit. Mě ale přetrvává už pár dnů. Sakra tak ať dávaj animované reklamy! A realistycké filmy....Připadám si teď jako - no prosě jako naprostá naivka.
A tay jsem vždyť jak se můžu zabývat vzhedem, když je okolo tolik věcí. ALe jak už jsem řekla televize a všichni lidi okolo mě jaksi provokují aniž by o otm věděli.
O
teď mě napadlo....! Jsem šokována, co když chci jen něco zastínit. Ale asi to není špatná obrana mého mozku. Lepší než myslet na trápení k vůli kterému jsem často brečela ve vaně? Ne! Už nevim co si vlastně myslim! Prosím neber mě moc vážně. Neodeslala bych ti toto, ale ty žádáš odpověť-a je to slušnost.
Nevím jestli to myslíš stejně jako já...Ale poslední dobou se mi hnusí pořád koukat na ty čtyři stěny v kterých jsem uvězněná. Bolí to když se na ně koukám. Protože se bojím že zajtra tam budou zase. Jenže oni tam jsou. Nic se nemění pořád to bude tak stejně hrozné..
Mimochodem vlevo to jseš ty? Jestli ano, tak jsi mi dala možná tu poslední kapku.