V hloubi rozdrásané duše, nebo v mysli šilence
Hlouběji než na dně
Osamělejší než květina v poušti
Suché slzy stékají mi po duši
Topím se v nejhloubějším oceánu
Hledám perlu na dně
Ale jsem ještě níž než ona
Lapena v síti
V síti osudu, nebo lásky
Nebo v síti touhy
Touhy po tobě
Cítím se samotná na celém světě
Vím, že jsi s ní
A vidím, jak jsi s ní šťastný
Máš všechno, a já nemám nic
Jen touhu, co ji v sobě dusím
Víš o tom,
že jsi jediná věc, která mě drží naživu
a zároveň jsi to ty co mě drží pod vodou
Že jsi jediný co bych chtěla
Jediný, po čem pláče moje duše
Osud si se mnou sebevíc hrát může
a já jsem si už zvykla
Ale ty, ty jsi to, pro co nepřestanu plakat
co mi bude vždycky chybět
A s tím se nikdy nesmířím.
Víš o tom,
že tohle všechno
se stejně nikdy nedovíš
Umřela bych pro tebe
a ty o tom nevíš
Potřebuju tě znova vidět!
Neřešte to.
Nevím, proč to sem vůbec dávám.
Ale zrovna teď, je mi tak, že nemůžu myslet na nic jinýho
Láska bolí....říkají všichni. Ale já to nevím žádnou jsem ještě nezažila. Každopádně vím jak bolí když vedle mě někdo chybí. Je těžké se stím vyrovnat. Co víc na to říct?