Leden 2010

Chci abys litoval

17. ledna 2010 v 17:39 | Keff |  Diary
Chtěla bych být slavnou hvězdou
aby všichni mí nepřátelé denně slýchali mé jméno
abych na ně koukala nenávistnýma očima z obálek časopisů
a aby v rádiu slýchali můj hlas
Chtěla bych být hvězdou,
abych mohla pomlouvat své nepřátele a oni se to dozvěděli
Říkala bych všechno to, co nejvíc nechtějí slyšet
Chtěla bych být hvězdou,
abys viděl, že ve mě něco je, že něco dokážu
abys litoval, žes mě nechtěl znát, když jsi mohl
Chtěla bych být hvězdou,
abys litoval, žes mě nepoznal
Chtěla bych být hvězdou, tati
abys trochu litoval, že tě nenávidím,
abys cítil aspoň malý pocit viny za mou smrt.

(Protože v dopisu bude stát, že jsem ráda, že můžu odejít.)

Fuck that.

9. ledna 2010 v 16:28 | Keff |  Diary
Zničující nenávist
co srší z hloubi duše
přímo ze srdce
vytéká nakažená krev
a ve všech žilách
se vaří
na ohni mojí nenávisti


Nemůžu si pomoct. Nenávidím.
Někdy, když nenávidím mimo vybraný lidi i sebe a vůbec, vlastně když nenávidím celej svět, tak si říkám..odkud se všechna ta nenávist vzala?

Ztrať se a chcípni ty děvko...

2. ledna 2010 v 14:43 | Keff |  Diary
Tak nějak nevím, kde začít..
Cítím se jako sirka, co plave ne hladině někde uprostřed oceánu. Všude kolem nepřátelé.
Jdu ven a jenom co ty lidi uvidím, přemýšlím na co se vymluvit, abych šla zase domů.. Tak prostě ven chodit nebudu.
A i přesto, jak se mezi lidma cítím strašně a hnusně, se vlastně skoro těším až začne škola. Cítím se hrozně ve vlastní kůži. Ale vím, že když bude škola, bude mít můj den aspoň nějakou snad smysluplnou náplň. Bude to denní peklo, ale přinejmenším nebudu šílet tady mezi čtyřma zdma.
Nemám náladu absolutně na nic. Nemůžu ani jíst a nevím z čeho, je mi fakt blbě. Nejradši bych vypadla někam daleko pryč od všech. Seděla bych někde, kde po lidech není ani stopa, poslouchala bych Doors a kouřila...
Silvestr byl zvláštní. Jo, měla jsem těch lidí plný zuby. Byla jsem ráda, že tam byl M. Mlčel a hladil mě a taky mě díky tomu nikdo neotravoval. Jako bych měla v očích napsáno prostě mlč a líbej mě. Ale od Silvestra to jde z kopce mnohem rychlej. Totiž jdu.
Nějak nevím, jakej je hlavní důvod toho, že se před lidma, který jsem dřív měla vlastně ráda cítím tak blbě. Možná proto, že mám pocit, že mě odsuzují za to, jaká jsem. Vždycky když odcházím, představuju si, jak mě pomlouvaj. A taky když přicházím. Když mezi nima sedím, mám pocit, že se na mě blbě dívají. A na sebe. Jako by si říkali, podívejte se na ni, ha ha. Možná taky proto, jak se oni příčí mě. Přijdou mi hloupí. Baví je pořád se bavit o tom, jak zachlastali a jak zase zachlastají. A taky pomlouvat. A to je snad všechno a čem mluví. Nevím, co je na alkoholu a pomlouvání tak zábavnýho. Chápu, že je třeba pít baví, taky mě to bavilo... Ale oni o tom spíš akorát mluví. Stejně jako o sexu.
Někdy si fakt říkám, jestli je to s nima v pořádku, že o tom všem pořád mluví, ale nedělají nic.
Někdy jsem na ně šíleně protivná a tak výmluvná, že nevědí, co mi na to říct, a jindy jenom mlčím.
Mám fakt chuť si prostě lehnout a chcípnout.