Fuck that.
9. ledna 2010 v 16:28 | Keff | DiaryKomentáře
nenávisť tu bola vždy... nenávisť sa plodí z lásky - toľko k mojej definícii...
..
to že sa v anime príliš nevyznáš, za to sa trápne cítiť nemusíš :) ja sa v anime orientujem už 8 rokov, takže čo-to viem... ak by si chcela vedieť viac, kľudne sa ozvi na mojom blogu, mimochodom, Serial Experiments Lain je ideálne na zamyslenie v prípade že sa cítiš mimo realitu a ostatných ľudí
Co na to říct....také chci být sama. Ale--jak? Kam se schovat? Začínám poslední dobou chápat sebevrahy. Taky jim ten svět lezl na nervi. No a někdo to už prostě nevydrží. Právě z těchto důvodů chci aspoň malou místnost. Zvukotěsnou. Když né v lese ani doma tak aspoň někdo. Haloo udělejte někdo místo....
to je dobré napisane...musim priznať že sa tak niekedy fakt citim..ale takto napisať..by som to asi nedokazala..
Snažím sa :),ale miestami je to ťažké :/. Tvoja nenávisť mi príde z niektorých hľadísk trochu neopodsttnéná,jej pôvodcu si mi už vyložila.Ale stále nechápem prečo vlastmne nenávidieť.Myslím,že budhizmus má filozofiu,podľa ktorej sa ti všetko vykonané vráti v podobe osudu,a tak sa snažím aj sama pričiniť k dobur,nielen reptať na osudie,ktoré mi toho veľa naložilo. Aj ja mnohých ľudí považujem za hlúpych a plytkých, ale pred niektorými cítim veľký rešpekt.
Celé je to zložité, neviem...nemyslím,si,že si zlý človek.Práve naopak, zrejme veľmi trpíš,ale rozmýšľala si niekedy,ako môžu nepriamo trpieť aj tvoji blízky? Neviem nakoľko máš s rodičmi,alebo nejakým priateľmi blízky vzťah, a či ich tovj smútok tiež trápi. Viem,može ti to byť jedno,pretože nikoho to určite netrápi tak ako teba samú,ale niekedy mi pomôže zabudnúť na bolesti kvôli niekomu.
ale...jde o to že já s mámou jsme vždy byly spíš jako kámošky něž dcera a matka...říkaly jsme si skoro všechno (a já jí samozřejmě skoro vždycky lhala ale to jen z jednoho dobrýho důvodu a to takovýho, že jsem chtěla aby si myslela že má tu hodnou dceru kterou může milovat)ale ted si našla nového přítele, jsem si ce moc ráda za dvě věci a to, žeje štastná a už nemá tak přehnaný zájem jen o mě...ale taky se změnila...a to mi přímo přivázalo utáhnutý řetěz kolem krku! najednou nejsme žásný "kámošky", ona mě před ním shazuje! dělá ze mě úplnou píču! je mi jedno proč to dělá, ale proč zrovna mě...a dneska (koukám na hodiny...teda už včera no..) už to trochu vážně přehnala! tak sem na ní zařvala že je trapná a že jdu k sobě jinak se mi z ní bude chtít zvracet!....tot celý příběh XD nějak jsem to musela ze sebe dostat, krom toho že sem si zapálila cígo a pustila si mptrojku, nenapadlo mě nic jinýho než to hodit na blog...možná to ode mě bylo ubohý...ale od ní taky, no tak aspon nejsem jediná ubohá v tomhle zasranym domě že...XD
sry za ten román...jo aještě něco, jsi někdy vůbec k zastižení na icq? :D a co ty? snad žiješ líp...
tu nenávist do nás nevědomky vkládaj lidi okolo nás, musim říct že vlastně je všechno docela krásný, až na lidi, na ty jejich zkažený řeči, zatuchající lži a přetvářky, každý jejich slovo a gesto je jako jedovatej plyn, co pomalinku ale jistě vdechujeme a polykáme a ten se vnašem těle mění a zahořklost, nenávist a pohradavost vůči těm, co ji do nás vložili...