Dneska ráno jsem se vzbudila a umínila jsem si, že budu mít fajn den. A tak jsem ho i měla.
Už jenom to, jak bylo krásně, to slunce mi zvedlo náladu. V zimě jsem umírala... Miluju jaro. To teplo, to Slunce, tu vůni, tu zelenou, ty pupeny, květiny a já nevím co ještě.
Ráno jsem stoupla na váhu a byla jsem o celý kilo lehčí než včera! Je mi jasný, že je to nějakej výkyv, ale doufám, že o něco lehčí přecejenom jsem. Celý dopoledne až do dvou hodin jsem vařila oběd/pomáhala mámě/hlídala brášku. Oběd se mi povedl, byl výbornej. /Dušenej pangasius se zeleninou a jasmínovou rýží/ A bráška je prostě kouzelnej. Sluníčko. Jeho úsměv je jedna z nejlepších, nejhezčích a nejveselejších věcí mých dnů. Většinou je to on, kdo vymaní úsměv i na mé tváři. Je mu 10 měsíců a je to to nejlepší, nejkrásnější a nejchytřejší dítě na světě. Nevymlouvat.
Odpoledne v Ikei jsem si vybavovala svůj domeček. Ve snu. Ale vážně, když jsem chodila mezi tím krásným nábytkem, doplňkama a dekoracema, strašně jsem si přála, aby jsme co nejdřív postavili/koupili dům. Už to tady nemůžu vydržet. Potřebuju svůj krásnej pokojíček, kde budou jenom moje věci a kde budu mít krásně uklizeno. (příležitostně.)
Koupila jsem si krásnou malou termosku. Přesně takovou, jakou jsem chtěla. Konečně budu ve škole popíjet teplej čaj nebo kafe. To bude velkej problém s rozhodováním, ale myslím že čaj stejně vyhraje. Kafe moc nehydratuje, že.
Nevím jak se to stalo, ale domů jsme přijeli až o půl deváté. Byla jsem docela unavená (ani nevím z čeho), ale stejně jsem musela ještě aspoň trochu uklidit.
Nevím, jestli ten článek zní tak, jak jsem chtěla, ale dneska jsem měla strašně optimistickou náladu.
Jediný, co teď chci, je se dobře vyspat. :)
usmívající se Keff